Asertivní chování je jednou z velmi důležitých vlastností nejen v oblasti byznysu a naučit se jeho principy by měli všichni, ať už se rozhodnou podnikat či nikoli. Jde o určitou formu sebeprosazení a umění odolat manipulaci zvenčí, kdy asertivní člověk umí dosáhnout svého, umí odmítnout žádost či prosbu, nemá zapotřebí se všem líbit a v drtivé většině je bezproblémový a úspěšný.

Asertivita bývá mylně zaměňována s drzostí či hulvátstvím – asertivní člověk však vůbec není drzí, nevyvolává hádky, ale právě naopak je už v počátku likviduje a s rozčíleným člověkem jedná klidně a bez urážek.  Asertivita se považuje za důležitou komunikační dovednost, kterou učí mnoho odborníků na vývoj osobnosti a psychoterapeutů, a je také obsahem mnoha populárních příruček k sebezdokonalení. Asertivita také často označuje schopnost (dovednost) prosazovat vlastní názor, stanovisko nebo zájem.

Asertivní osoba se umí vypořádat s kritikou a neřeší okolí, zejména hodnocení své osoby a svých činů. Manipulací jsou kolem nás tisíce, ze všech stran slyšíme jaké je správné chování, co dělat, co nedělat, jak se od nás očekává, že se budeme chovat, říkat nebo dokonce umět. Další typické věty, které můžete slyšet, bývají často ve tvaru „ono se“, např. „musíš to dělat takto, protože ono se to tak dělá“, či „udělejte to takto, protože se od tebe očekává, že to tak uděláš a co by tomu řekli lidi, kdybys to tak neudělal/a“. Asertivní člověk na toto ovšem reaguje tak, že si věci udělá podle svého. A když se mu to náhodou nepovede, tak se nic neděje, protože má právo se špatně rozhodnout a věci splést.

Asertivní člověk také umí přirozeně projevit své emoce a umí dávat najevo svá přání a požadavky. Umí oponovat, jasně sdělit své stanovisko a bez pocitů viny sdělovat nepříjemná rozhodnutí. Jednou z velmi důležitých vlastností asertivního člověka je to, že umí říkat NE i na jakékoli nepřijatelné požadavky.

Asertivita umožňuje brát přirozeně věci s nadhledem, řešit konflikty bez hádek, jednat a vyjednávat, nebát se, nerozčilovat se.

Asertivitě se dá lehce naučit, stačí si uvědomit pár základních asertivních pravidel:

  • mám právo posuzovat svoje vlastní jednání a své myšlenky,
  • mám právo nenabízet žádná vysvětlení nebo omluvy mého jednání,
  • mám právo změnit názor,
  • mám právo říct „já nevím“, „je mi to jedno“, „nerozumím ti“,
  • mám právo dělat nelogická rozhodnutí,
  • mám právo dělat chyby.

Asertivní osoba tedy dělá to, co sama chce a cítí, že je dobré, neobhajuje své činy okolí, které ji nutí dělat něco jiného a pokud svým jednáním udělá chybu, nic se neděje, protože má právo jako každý jiný chybovat. Pokud se totiž člověk řídí příkazy druhých, žije jejich život, nikoli ten svůj.